Přeštické černostrakaté prase bylo v roce 1992 zařazeno mezi genetické zdroje. Jeho vznik se ale datuje mnohem dále do historie.
Od hřebenáče k přeštíkovi
Před rokem 1850 se na Plzeňsku chovalo prase staročeský štětináč (český hřebenáč). Toto nenáročné a plodné prase však nestačilo
zvyšujícím se požadavkům na produkci masa, proto se po roce 1850 začala dovážet nová plemena z Anglie (Yorkshire, Suffolk, Cornwall,
Sussex) a Německa. Křížením původního a dovezených plemen vznikly dvě skupiny prasat - přeštické a kralovické. Po 1. světové válce byl
v roce 1924 schválen nový plemenářský zákon a prováděcí nařízení k tomuto zákonu v roce 1926. Podle něho bylo od roku 1928 do chovů
zaváděno pouze bílé ušlechtilé plemeno a chov přeštických a kralovických prasat byl potlačován. Černostrakatí kanci byli povoleni
používat do roku 1936. Během 2. světové války probíhal zostřený zákaz plemenitby černostrakatých prasat, chov byl udržován tajně,
čímž docházelo k nekontrolované příbuzenské plemenitbě projevující se některými vadami exteriéru.
Záchrana plemene
Od roku 1952 probíhala záchrana přeštických prasat, kdy bylo vybráno přes 200 prasnic a 6 kanců a dovezená plemena (např. Cornwall,
Berkshire, Essex, Saddleback), regenerace byla ukončena v roce 1964 a přeštické prase bylo uznáno jako samostatné plemeno. Po roce
1964 probíhalo zušlechťování plemenem pietrain a německým sedlovitým prasetem.
Genetický zdroj
V roce 1992 bylo plemeno zařazeno mezi genetické zdroje. Od roku 1996 je plemeno chováno in sittu v uzavřené populaci. Mezi
vysoce ceněné vlastnosti plemene patří nenáročnost, odolnost stresu, přizpůsobivost podmínkám prostředí a dobré mateřské vlastnosti,
díky nimž je přeštické prase vhodné i do ekologických chovů. K nevýhodám plemene patří méně příznivé ukazatele jatečné hodnoty. Čím dál větší
věhlas si získává kvůli kvalitě masa.